Egyptologie

Egyptologie je věda, která podrobně zkoumá starověký egypt a jeho dějiny. Egypt je nejstarší stát na světě a jeho historie je více než bohatá, sahá až do doby 5000 let př. n. l. Přitahují nás nejen jeho památky, ale také monumentální sochy, chrámy, mytologie, písmo, i náboženství, bohové a králové egypta - faraoni.

Egyptologie jako věda vznikla asi v 17. století, kdy se zájem o Egypt přesunul z pouhé zvědavosti a sběratelské vášně do řádného vědeckého oboru. Starověký Egypt nepřestává překvapovat a egyptologie se stále posouvá kupředu. V písku je ukryto stále velké množství odpovědí na naše otázky

Howard Carter

Na kletby faraonů nevěřím, říká egyptolog Verner

foto: archiv

ODPOVĚDI MIROSLAVA VERNERA NAJDETE ZDE

Miroslav Verner (1941) vystudoval egyptologii a prehistorii na Filozofické fakultě UK v Praze. "Ke studiu egyptologie jsem se v roce 1960 dostal určitou shodou okolností," zavzpomínal v on-line rozhovoru na svoje egyptologické začátky.

"Z politických důvodů jsem se po maturitě nedostal na studium a teprve po dvou letech dělnické praxe mně to bylo umožněno. Právě v tom roce, tzn. 1960, se poprvé po deseti letech otevírala na Filozofické fakultě UK egyptologie. Mne vždycky zajímaly dějiny a jazyky starověkého Předního Východu, a tak jsem byl zařazen do otevíraného ročníku egyptologie. Nikdy jsem toho nelitoval, egyptologie je velmi zajímavá."

Od roku 1966 Miroslav Verner pracuje v Egyptologickém ústavu FF UK, v letech 1975 až 2000 byl jeho ředitelem. Egyptologii přednáší od roku 1971, v roce 1993 byl jmenován profesorem. Vyučuje rovněž na zahraničních univerzitách, je hostujícím profesorem univerzit v Hamburku, Vídni a Káhiře.

Na archeologických pracích v Egyptě se podílí již od roku 1964, od roku 1976 do současnosti vede české vykopávky na rozsáhlé koncesi v Abúsíru. Zabývá se především archeologií, historií a paleografií Egypta v období 3. tisíciletí př. Kr. se speciálním zaměřením na archeologii doby stavitelů pyramid.

Je členem komise UNESCO pro Muzeum Núbie v Asuánu a Muzeum egyptské civilizace v Káhiře, členem řídícího výboru Mezinárodní asociace egyptologů a čestným členem Německého archeologického ústavu a Rakouského archeologického ústavu.

Vydal dvanáct vědeckých monografií a přes sto vědeckých článků. Dlouhodobě se podílí také na popularizaci egyptologie prostřednictvím knih, článků i televizních pořadů. Jeho nejnovějšími pracemi jsou knihy Pyramidy (Academia 2008, druhé přepracované a doplněné vydání), shrnující nejnovější poznatky o pyramidách, a Objevování starého Egypta (Paseka 2008), zabývající se padesátiletou prací českých egyptologů. - více zde

Profesor Verner odpovídal čtenářům i na otázky, které ryze odbornou egyptologii přesahují: "Film Mumie, respektive Mumie se vrací jsem s určitým sebezapřením viděl z čistě profesionálních důvodů. Musím přiznat, že podobné filmy nevyhledávám, na starém Egyptě a jeho pozoruhodných dějinách a velkolepém kulturním a historickém odkazu mne zajímají jiné věci."

Vyvrátil také některé mýty, které jsou na historii starého Egypta navázány: "Lidé, kteří se zúčastnili odkryvu Tutanchamonovy hrobky a kteří v následujících letech zemřeli, nebyli postiženi žádnou kletbou, zemřeli přirozeným způsobem. Na kletby faraonů nevěřím. Vždyť archeologové klid mrtvých faraonů neruší, ba naopak zachraňují zbytky jejich hrobů už dávno v minulosti generacemi zlodějů zdevastovaných

Pohled do nevyloupené hrobky

Doc. PhDr. Ladislav Bareš

Vystudoval egyptologii a arabistiku na FF UK v Praze a od r. 1975 pracuje v Českém egyptologickém ústavu, pracovišti FF UK. Zaměřuje se na archeologii doby 1. tisíciletí př.n.l., egyptské dějiny a náboženství, podílí se na výuce oboru egyptologie. Je autorem či spoluautorem 4 monografií, napsal asi 50 odborných článků. Dlouhodobě se podílí na českých archeologických výzkumech v Abúsíru, zejména při zkoumání pohřebiště šachtových hrobek z doby kolem poloviny 1. tis. př.n.l.. Je členem několika mezinárodních vědeckých organizací.

Ladislav Bareš (vpravo) a Martin Dvořák při práci.
Foto: Martin Frouz
 

U hrobky.
Foto: Martin Frouz
 

Navázal bych na váš předchozí rozhovor s panem profesorem Vernerem o výzkumech na jih od pyramid. Na místo, kde leží Iufaaova hrobka, se naše expedice dostala poprvé v roce 1980, kdy se začala zkoumat sousední hrobka Vedžahorresnetova. Hrobka byla vidět pod pískem, protože měla kamenné stěny. Výzkum Vedžahorresnetovy hrobky trval od roku 1980 do 1993, takže v roce 1995 jsme uvažovali o tom, co dál. A protože se na místě Iufaaovy hrobky už v roce 1988 se našli předáci dva zbytky malé sošky, řekli jsme si, že by mohla stát za to.

Byla to vpodstatě náhoda. Mohli jsme zvolit kteroukoliv jinou hrobku.

Navíc jsme nevěděli, že Iufaaova hrobka je nevyloupená. To jsme zjistili, až když jsme se dostali těsně nad pohřební komoru. Do té doby až do hloubky cca 16 metrů jsme šli po stopách zlodějů. Tam pak končily a nebyla tam žádná díra, kudy by pronikli níž.

Detail reliéfní výzdoby stěn hrobky.
Foto: Martin Frouz
 

Teď už je to úplně zabezpečeno. Výstavbě zabezpečení jsme věnovali celou jednu sezónu. Dohromady to znamená asi 400 m3 betonu, 15 tun stavební oceli s nosností asi 2000 tun. Zabezpečení vyplňuje celou spodní polovinu hlavní šachty. Díky tomu se tam dají provádět všechny práce. Jinak by to bylo hodně problematické, stěny praskají a drolí se. Horní část hlavní šachty je už dnes zasypaná pískem.

Není moc příjemné mít kámen 20 m nad sebou a nevědět, kdy se uloupne a kam a jak spadne. Už v roce 1996, když jsme se dostali na dno šachty, jsme tam chodili hodně opatrně a pořád jsme se dívali nahoru, jestli něco nepadá.

Dole pod pískem se skrývá hrobka. Foto: Martin Frouz
 

Nahoře jsou hrobky jakoby dolíky žlutého písku se zvýšeným okrajem. Zvláště velké hrobky mají okraj i 1,5 metru vysoký a mohou mít hrany dlouhé až 25 metrů, takže není problém na povrchu zjistit pouhým okem, že je před vámi velká hrobka.

V oblasti české koncese je 5 nebo 6 hrobek téhle velikosti, zatím jsou prozkoumány dvě. Třetí jsme zatím jen načali.

Pokud jde o Nekonovu pohřební komoru, o té jsme věděli od roku 1996, kdy jsme vyčistili západní šachtu v Iufaově hrobce. Na jejím dně jsme našli dva zazděné otvory. Dno té šachty je provrtáno na všech stranách. Jeden zazděný otvor jsme otevřeli teď před měsícem. O dalším zazděném průchodu jsme tenkrát nevěděli, kam vede, a odhalili jsme to až v roce 2001.

Zbytky malty pod dnem vnitřního sarkofágu s otiskem reliéfních textů.
Foto: Martin Frouz
 

Také to bylo problematické, protože v té době nám už výrazně docházely peníze. Občas je to takový závod s časem, jestli místo dokážeme prozkoumat dřív, než nám dojdou peníze (především na platy dělníků). Nakonec se to jakžtakž povedlo.

Samozřejmě v nás převládala směsice pocitů, radost, ale také obavy, co nás tam vlastně čeká. Také ovšem pocit velké zodpovědnosti, protože kdyby se stalo něco nepříjemného, tak by to mohlo znamenat nejen náš konec v Abúsíru, ale i konec práce českého ústavu.

Ošetření nápisů. Foto: Martin Frouz
 

Technických problémů je tam spousta. Letos jsme také řešili vytažení dna sarkofágu, což je kamenná vana odpovídající téměř svými rozměry prohlubni, v níž byla uložena - na jedné straně zbýval centimetr, na druhé osm. Potřebovali jsme tuto vanu vytáhnout o 1,5 metrů do výšky, abychom si mohli prohlédnout texty na vnější straně vany.

Taková vana je dlouhá 2,5 metru a váží 3,5 tuny. To byla taky docela pěkná práce, chvílemi to vypadalo dost divoce. Náš inženýr architekt málem zešedivěl.

Bylo potřeba postavit lešení ze dřeva, které bylo k dispozici, což byly jen pražce. Dělníci vytvořili takovou skládačku do sloupku, díval jsem se na to s velkou nedůvěrou. Na ni jsme položili dvanáct krátkých svázaných trámků, jelikož jsme neměli dlouhý trám, na to dali dva kladkostroje a tím to vytahovali nahoru.

O téhle práci jsme s předáky mluvili už asi před čtyřmi lety, ale nikomu se do toho moc nechtělo. Měli jsme určité obavy, přece jenom pohazovat třemi tunami kamene uvnitř měkkého, vápence, navíc zdobeného reliéfy...

Zvládli jsme to, i když jsem si chvílemi říkal, co vše se mohlo stát.

Sarkofág ještě před vytažením (podzim 2003). Foto: Martin Frouz
 

Chvíle odpočinku.
Foto: Martin Frouz
 

Ono se tom mění. Na místě jsou přítomni dva egyptologové po celou dobu a k tomu přistupují další profese podle charakteru práce. Když se otevírají pohřební komory, býváme tam my dva, potom fotograf, architekt, restaurátor a antropolog. Navíc jsou na místě předáci a cca 30 dělníků, ale mívali jsme i 80 dělníků.

Jsou tam hlídači, které zčásti platíme my, zčásti nejvyšší rada pro památky.

Musíme jim věřit. Navíc my máme štěstí, že nad tím neoficiálně, ale o to možná účinněji, bdí předáci našich dělníků. Je to rodina el-Kerétiů, která s námi spolupracuje už 42 let. Mají své domky v Severní Sakkáře, cca 2 km vzdušnou čarou od vykopávek. Navíc mají své kontakty v různých vrstvách společnosti, takže sem tam vědí to, co se třeba jen šeptá.

Práce dělníků.
Foto: Martin Frouz
 

A oni si to zařizují tak, aby jejich dohled nad Abúsírem trval. Jedna z těch cest je například jejich spolupráce s japonskou expedicí, která pracuje na kopečku kousek od nás. Čili z toho kopečku krásně vidí na všechno okolo, kdyby se tam náhodou někdo příliš motal...

Převážná část pohřební výbavy je už uložena v Egyptském muzeu.

Vlhkost v hrobce hrozí, jelikož komora je v hloubce zhruba 20 metrů, ale je přístupná dvěma šachtami. Jsou dole spojeny průchodem. Pokud jsou obě otevřené, je tam dost výrazná ventilace a to snižuje i vlhkost vzduchu. Když jsou zavřené, drží se tam konstantní teplota 25 C a mimořádně vysoká vlhkost 80 až 90 %. Pokles vlhkosti až o 40% ovlivňuje vlastnosti kamene. Hrobka je částečně z méně kvalitního vápence, který je z jedné strany ztesán do reliéfů. Některé bloky jsou pevnější než jiné, ty jsou dost zasažené a hrozí jim poškození.

Spouštění dělníka do hrobky. Dělníci jsou spuštěni poprovazovém žebříku do hrobky, odkud se vytahují plné kyblíky písku.
Foto: Martin Frouz
 

V letošní sezóně, která právě skončila, jsme udělali další podstatné kroky k zpřístupnění. Otevřeli jsme posední dosud neprozkoumanou pohřební komoru. V celém Iufaově komplexu tedy už není žádné místo, které by zbývalo archeologicky prozkoumat. Zbývají tam práce dokumentační, např. opisování a fotografování textů na sarkofázích. Plachty průhledné folie, na které jsou texty okopírované, pak odvážíme k dalšímu zkoumání.

Po dokončení dokumentačních prací bude třeba dokončit práce restaurátorské a konzervační, které dělá kolega ing. Dvořák.

Prof. Verner uvnitř hrobky.
Foto: Martin Frouz
 

Také bude potřeba připravit vnitřek hrobky pro turisty. To znamená vybudovat nějaké zábradlí a část podlahy, protože zatím podlahu tvoří vrstva písku, která neustále práší, což neprospívá reliéfům na stěnách. Bude také potřeba vyřešit osvětlení, nyní je tam osvětlení pouze technické. Turistům bude ovšem potřeba nasvítit různé části výzdoby hrobky tak, aby z toho něco měli. Bude také nutné připravit nějaké informační materiály, řekněme například nástěnku nahoře nebo dole.

Uvažovali jsme i o tom, že by bylo možné pořídit makety nebo repliky původních součástí pohřební výbavy, které by se daly do vitrín nebo přímo do vlastní pohřební komory.

Nemělo by to být příliš dlouho, alespoň část by šlo snad stihnout za jednu sezónu. Teoreticky tedy tak za rok. Samozřejmě je na egyptské straně, kdy přesně se hrobka zpřístupní.

Iufaa při záhrobní hostině,
detail výzdoby sarkofágu.
Foto: Martin Frouz
 

Konkrétně u Iufaa je ještě problém přístupu. Hrobka je asi 1 km vzdušnou čarou od parkoviště, a turisté také musí překonat výškový rozdíl cca 30 metrů. Neumím si představit cestovní kancelář, která dojede s autobusem na parkoviště a vyžene turisty na půl hodiny do pouště a ještě zpátky.

Je ale fakt, že tam některé cestovky jezdí. Česká Ars Viva si už získala povolení egyptských úřadů k návštěvě přímo v hrobce.

Expedice českých egyptologů poté obrátí pozornost k jiným památkám. A těšte se, budou další objevy! Možná už teď na podzim?

Kněží přinášející obětiny - detail výzdoby sarkofágu.
Foto: Martin Frouz
 

Česká stopa v Egyptě

Do Egypta se od nepaměti vydávali cestovatelé, astronomové, kněží, dobrodruzi a také vědci, kteří se rozhodli zkoumat historii této země - egyptologové. Mezi těmi, kdo vstoupili na egyptskou půdu nechyběli ani Češi a Slováci a právě na jejich kroky se nyní podíváme podrobněji.

Prvním z cestovatelů byl Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Tento český humanistický básník vstoupil na egyptskou půdu v roce 1490, tedy dva roky před objevením Ameriky.

V roce 1492 se do Egypta dostal druhý Čech a tím byl Martin Kabátník z Litomyšle. Byl to prostý litomyšlský měšťan, který byl členem čtyřčlenného poselstva Jednoty bratrské, které Přes Polsko a Uhry dorazilo do Cařihradu. Odtud vedly kroky Martina Kabátníka přes Malou Asii, Damašek a Jeruzalém do Egypta. 

V roce 1598 navštívil Egypt Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic v doprovodu Heřmana Černína z Chudenic.  V roce 1711 navštívil Egypt Jakub Římař (1682 - 1755). Tento český misionář (představitel řádu františkánů) působil v Egyptě se dvěma desetiletými přestávkami do roku 1752 a o svém pobytu sepsal "Itinerář apoštolských orientálních misií v Egyptě". Ten ale nikdy nebyl vydán a zachoval se nám pouze značně poškozený rukopis.

Dalším Čechem, který navštívil a popsal pyramidy, byl Václav Remedius Prutký (1713 - 1770). Také on byl misionář (představitel řádu františkánů) a podobně jako Římař napsal dílo věnované Egyptu a pyramidám s názvem "Itinerář orientálních misií".

Do konce 19. století přicházeli k pyramidám z našich zemí opět jen cestovatelé. Jejich počet ale postupně narůstal a tím také narůstal počet publikací. Z knih stojí za zmínku snad jen "Ouplné vypsání Egypta, jenž leží v třetím díle světa Africe" od Václava Matěje Krameria (1753 - 1808),  které bylo vydáno v roce 1802.

Z cestovatelů pak stojí za zmínku slovenský cestovatel Daniel Šustek a český básník Jan Neruda, který se Egyptu věnoval ve svém díle "Obrazy z ciziny".

Česká egyptologie

Koncem 19.století se u pyramid objevil první vědec z naší země - Jan Kmínek-Szedlo (1828 - 1896). Po revolučním roce 1848 odešel do Itálie, kde se později stal správcem egyptských sbírek Boloňského muzea. Po něm se do Egypta dostal František Lexa (1876 - 1960) - zakladatel české egyptologie. Je autorem dodnes uznávané práce o staroegyptské magii a mluvnice démotštiny. Jeho zásluhou byl v roce 1925 na půdě Filozofické fakulty UK založen egyptologický seminář. Lexa se o dva roky později stal prvním řádným profesorem egyptologie v tehdejší ČSR. Mezi jeho studenty patřil, kromě mnoha dalších, i Jaroslav Černý (1898 - 1970), jeden z nejvýznamnějších egyptologů 20.století a profesor egyptologie na univerzitách v Londýně a Oxfordu.

V Gíze byl vybudován Český egyptologický ústav a Zbyněk Žába (1917 - 1971) přivedl expedici Karlovy university k vykopávkám pod pyramidami v Abúsíru. Žába byl také prvním naším vědcem, který publikoval práci zaměřenou výhradně na pyramidy. Jeho kniha vyšla roku 1953 francouzsky a její český název zní "Astronomická orientace v starověkém Egyptě a precese světové osy".

Těšíme se a doufáme, že bude česká redakce National Geographic u toho!

To všechno si jistě vyžádá nějaký čas. Jak dlouho to potrvá? Kdy se mohou naši turisté v Egyptě těšit na první návštěvu vámi objevené hrobky?

Co bude následovat? Jak nyní připravujete hrobku k zpřístupnění veřejnosti?

Jaké památky tedy nyní v hrobce zbývají? Jak je to s jejich ochranou? Nehrozí jim vlhkost?

Jsou neúplatní?

Vykradači hrobů představují v Egyptě velké riziko. Jak jsou památky zabezpečeny?

Jak velký je váš tým?

V textu článku popisujete, jak jste si museli pomoci při vyzvedávání rakví úzkou šachtou plátem plechu. Beru to jako příklad, jak je práce etyptologa náročná i na schopnost technické improvizace i technického řešení. Vzpomenete si ještě na nějaký problém, který jste museli řešit?

V jednom okamžiku jste stáli na patře, na které jste se dostali ve stopách zlodějů. Najednou zjistíte, že dál budete první, kdo hrobku po tisíciletích odkryje. Co se vám honilo hlavou?

Jak se v pouštním písku pozná, že se tam někde ukrývá šachtový hrob?

V textu časopisu popisujete, že kvůli hrozícím sesuvům stěny hrobky bylo potřeba vybudovat betonový štít. Hrozí tam ještě nějaké podobné nebezpečí?

Patříte do týmu českých egyptologů, kteří v Abúsíru zkoumají šachtové hroby. V posledních devíti letech zkoumáte Iufaovu hrobku. Co předcházelo těmto výzkumům? Co vás přivedlo do hrobky kněze Iufaa?