Zajimavosti

Proč se faraoni neusmívali

Tajemný úsměv faraonů zajímal mnoho odborníků. Proč se faraoni na žádné ze svých soch neusmívali? Odpověď na tuto otázku se pokusila najít Judith Millerová (zubní lékařka). Podívejme se tedy na výsledky jejího bádání.

Amenhotep III. byl zcela nepochybně jedním z nejvýznamnějších faraonů starověkého Egypta. Vláda tohoto panovníka 18. dynastie byla nazývána "Zlatým egyptským věkem". Egyptská říše byla mocná a pohádkově bohatá – krom Egypta do ní patřila Núbie, Palestina, Libanon a část Sýrie. Amenhotep III. její území dále rozšiřoval, ale nikoliv vojensky, nýbrž dynastickými sňatky s dcerami sousedních vládců.

Za vlády tohoto panovníka vrcholil tzv. "krásný styl" v architektuře, sochařství a malbě. Nechal postavit nebo přestavět řadu chrámů (mimo jiné slavný chrám v Luxoru). Z dalšího chrámu západně od Luxoru se dochovala dvojice gigantických soch znázorňujících sedícího Amenhotepa III. známá jako Memnonovy kolosy. Každá z těchto soch je vytvořena z jediného kusu křemencového bloku (sochy jsou vysoké asi 20 metrů).

Co odhalil rentgen

Amenhotep III. se chtěl nesmazatelně zapsat do historie starověkého Egypta a to se mu povedlo nejen díky rozkvětu umění a celé říše, ale také se proslavil jedním z nejhorších chrupů ze všech faraonů.

Rentgen jeho mumie odhalil, že jeho chrup byl v naprosto dezolátním stavu a odborníci se domnívají, že život musel být pro faraona utrpením. Dlouhé roky totiž musel trpět prudkými bolestmi zubů, záněty dásní, abscesy, záněty okostice a kostí. U tohoto objevu stála již jednou zmiňovaná Judith Millerová.

Došla k závěru, že ve starověkém Egyptě pravděpodobně neexistovali zubaři, ačkoliv medicína byla na poměrně vysoké úrovni. Velké množství lidí trpělo bolestmi zubů a záněty a řada z nich na následky zánětů a následných otrav umírala. Prozkoumala několik set lebek – především čelistí – všech věkových kategorií ve všech obdobích starověkého Egypta (krom přechodných období).

Zajímavý byl vývoj problémů se zuby.

Chybějící zuby byl ten nejmenší problém. Zuby Egypťanů byly opotřebované často až ke kořínkům, někdy byly bez skloviny a proděravělé kazy. Vlivem infekcí pak vznikaly abscesy a čelistní kosti byly poškozeny. Někdy vyvolal chronický zánět kosti otravu a následnému úmrtí.

Zajímavé také je, že se postupně měnilo umístění kazů. Zpočátku postihovaly především krčky zubů hned u dásní (týkalo se to zejména dospělých). V pozdějším období (asi kolem roku 500 př.n.l.) objevila Judith Millerová kazy na korunkách zubů a postihovaly děti ve stejné míře jako dospělé. Objevily se také případy paradentózy a to nejvíce v období Nové říše (zejména Amenhotep III.) a předpokládá se, že tehdy trpělo paradentózou 43% obyvatel

Proč nebyli zubaři

Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč v tak vyspělé civilizaci, kde byla medicína na poměrně vysoké úrovni, neexistovali zubaři. V mnoha případech by k záchraně před komplikacemi stačilo vytrhnout zkažený zub. Některé zuby musely být podle Judith Millerové díky paradentóze tak vyviklané, že by je stačilo vytáhnout jen rukou.

Amenhotep III. odešel na věčnost bez všech předních zubů, ale člověk (a faraon zvlášť) měl jít na věčnost se všemi částmi těla. Zubů se to zřejmě netýkalo. Z náboženského hlediska narozdíl od končetin nebo prstů, které byly nahrazeny protézami, nebyly nezbytné.

Amenhotep III. nebyl ve své době výjimkou. Největší faraon Nové říše Ramesse II. měl také velmi špatný chrup, zuby měl obroušené až ke kořínkům a prokazatelně trpěl silnou paradentózou, zánětem čelistní kosti a ve spodní čelisti měl velmi mnoho abscesů. Není tedy divu, že se panovníci na sochách neusmívali.